Videohry byly od svých počátků limitovány dvěma hlavními faktory: potenciálem, který nabízel hardware své doby, a schopností vývojářů obejít jeho limity a vytěžit z něj maximum. To umožnilo vznik překvapivých her v době, kdy se to z technického hlediska zdálo nemožně, a také to umožnilo trvalý vývoj, který nás dovedl do bodu, kdy fotorealismus začal být téměř "na dosah".
Klíčovou roli v tomto směru odehrály také herní konzole. Vím, že mnozí z nás raději hrají na PC, ale konzole byly velkou hnací silou herního průmyslu, a to tak, že dnes mají natolik velkou váhu, aby monopolizovaly vývojové cykly. Pryč jsou roky, kdy vznikaly hry pouze pro PC, které využívaly hardwarové možnosti platformy. Dnes se vše soustředí na vlajkové lodě každé generace, což má zcela jasné důsledky.
Konzole měly na svět videoher velmi pozitivní, ale také negativní vliv. Životní cykly se výrazně prodloužily, což spolu s vývojem zaměřeným výhradně na ně ztížilo využití hardwaru nejnovější generace na počítačích a zpomalilo vývoj videoher v širším slova smyslu.