Podobu videoher už od jejich začátků určovaly dva hlavní faktory: potenciál hardwaru, který byl v dané době dispozici, a schopnost vývojářů se s tímto potenciálem, byť třeba omezeným, vypořádat a využít ho na maximum. Právě díky nim začaly vznikat překvapivě vydařené hry, které se ve své době po technické stránce jevily jako malý zázrak, a rozběhl se stabilní vývoj, díky němuž se dnes nacházíme jen krůček od fotorealistické grafiky.
Ústřední roli v tomto vývoji sehrály také videoherní konzole. Je mi jasné, že řada z nás raději hraje na PC, ale právě konzole ženou celý videoherní průmysl kupředu a jejich důležitost vzrostla natolik, že dnes vlastně úplně ovládají vývojové procesy. Kdeže jsou ty doby, kdy se exkluzivně pro PC vytvářely hry, které skutečně naplno využívaly jejich hardware. Dnes se veškerý vývoj soustředí na špičkové konzole dané generace, což má zcela jasné důsledky.
Konzole měly na oblast videoher velice pozitivní dopady, ale také některé dopady negativní. S tím, jak se postupně prodlužují jejich životní cykly a vývoj se zaměřuje výhradně na ně, se komplikuje možnost plně využívat hardware poslední generace PC a vývoj videoher v širokém slova smyslu se zpomaluje.