Okamžik, kdy Neil Armstrong před 50 lety stanul na povrchu Měsíce, vzbudil po celém světě úžas, údiv a pocit hrdosti. Tyto noviny uvedly, že „tímto dnem počíná se doba, kdy se člověk může v kosmu vydat, kam se jeho mysli zamane a důvtip mu dovolí. Že se – spíše dříve než později – vydá i k planetám, je jisto.“ Avšak nikoli. Přistání na Měsíci bylo vybočením z řady. Nebylo cílem samo o sobě, nýbrž prostředkem, jak upozornit na výjimečný potenciál Ameriky. Což bylo řečeno, a nebylo potřeba to více opakovat. Na oběžné dráze bylo dosud jen 571 lidí. A od roku 1972 se nikdo neodvážil vydat od Země dál, než je Des Moines od Chicaga.

Příštích 50 let bude vypadat velmi jinak. Klesající náklady, nové technologie, ambice Číny a Indie a nová generace podnikatelů jsou příslibem smělé éry vývoje zaměřeného na vesmír. Téměř s jistotou přinese turistiku pro bohaté a lepší komunikační sítě pro všechny. Dlouhodobě by mohlo jít o nerostnou těžbu a dokonce i hromadnou dopravu. Země jako by se měla ještě doslovněji zvětšit o vesmírný prostor, kde vznikne aréna pro firmy i soukromé osoby, nikoli jen pro vlády. Aby se však tento slib mohl naplnit, musí svět vymyslet systém zákonů, jimž budou nebesa podléhat, a to jak v dobách míru, tak v dobách války, mělo-li by na to dojít.

Vývoj zaměřený na vesmír se dosud soustředil na usnadňování života dole na Zemi – převážně satelitní komunikační technologie pro účely vysílání a navigace. Jenže teď se mění dvě věci. První je nový nátlak, který vyvíjí geopolitika. Volá po vysílání lidí do vesmírných hlubin poněkud vzdálenějších, než jsou mělčiny nízké oběžné dráhy Země. Čína plánuje dopravit lidi na Měsíc do roku 2035. Vláda prezidenta Donalda Trumpa chce, aby se tam Američané vrátili do roku 2024. Náklady klesají a chce-li se někdo předvádět zrovna tímto způsobem, sotva to kdy předtím šlo levněji. Program Apollo stál stovky miliard dolarů (v dnešních penězích). Dnes se cena jízdenky počítá v desítkách miliard.

[ … ]

Je chybou propagovat vesmír jako romantický obraz Divokého západu, hraniční území bezvládí, kde může lidstvo odhodit své okovy a znovu nalézt smysl vlastní existence. Aby vesmír mohl svůj příslib naplnit, je třeba vedení. V době, kdy se svět nedokáže dohodnout ani na pravidlech pozemského obchodu s ocelovými pruty a sójovými boby, se to může zdát jako těžce zvladatelný úkol. Jenže bez toho si potenciál všeho, co leží za hranicemi Země, v nejlepším případě počká na realizaci ještě dalších 50 let. V tom nejhorším by vesmír mohl Zemi přinést jen další problémy.