Over the course of many years, without making any great fuss about it, the authorities in New York disabled most of the control buttons that once operated pedestrian-crossing lights in the city. Computerised timers, they had decided, almost always worked better. By 2004, fewer than 750 of 3,250 such buttons remained functional. The city government did not, however, take the disabled buttons away—beckoning countless fingers to futile pressing.
Initially, the buttons survived because of the cost of removing them. But it turned out that even inoperative buttons serve a purpose. Pedestrians who press a button are less likely to cross before the green man appears, says Tal Oron-Gilad of Ben-Gurion University of the Negev, in Israel. Having studied behaviour at crossings, she notes that people more readily obey a system which purports to heed their input.
Inoperative buttons produce placebo effects of this sort because people like an impression of control over systems they are using, says Eytan Adar, an expert on human-computer interaction at the University of Michigan, Ann Arbor. Dr Adar notes that his students commonly design software with a clickable “save” button that has no role other than to reassure those users who are unaware that their keystrokes are saved automatically anyway. Think of it, he says, as a touch of benevolent deception to counter the inherent coldness of the machine world.
That is one view. But, at road crossings at least, placebo buttons may also have a darker side. Ralf Risser, head of FACTUM, a Viennese institute that studies psychological factors in traffic systems, reckons that pedestrians’ awareness of their existence, and consequent resentment at the deception, now outweighs the benefits. | Během mnoha let, aniž by se o tom dělali velké problémy, orgány v New Yorku zakázaly většinu ovládacích tlačítek, která kdysi ovládala světla projíždějící chodce ve městě. Počítačové časovače, rozhodli se, téměř vždy pracovali lépe. Do roku 2004 zůstalo méně než 750 z 3 250 takových tlačítek funkční. Městská vláda nicméně nepřijímala tlačítka se zdravotním postižením - počítalo bezpočet prstů k zbytečnému stisknutí. Zpočátku tlačítka přežily z důvodu nákladů na jejich odstranění. Ale ukázalo se, že i nefunkční tlačítka slouží k účelu. Chodci, kteří stisknou tlačítko, mají menší pravděpodobnost, že budou přecházet před tím, než se objeví zelený muž, říká Tal Oron-Gilad z Bengurionovy univerzity v Negevu v Izraeli. Když studovala chování na křižovatkách, poznamenává, že lidé lépe poslouchají systém, který se snaží sdělit jejich vstup. Nefunkční tlačítka produkují takovéto placebo efekty, protože lidé mají pocit kontroly nad systémy, které používají, říká Eytan Adar, expert na interakci člověk-počítač na University of Michigan, Ann Arbor. Dr. Adar poznamenává, že jeho studenti běžně navrhují software s tlačítkem "uložit", na který nelze kliknout, jen aby ujišťovali ty uživatele, kteří si neuvědomují, že jejich úhozy jsou automaticky uloženy. Přemýšlejte o tom, říkáte, jako dotek dobrotivého podvodu, který je schopen čelit inherentnímu chladu strojního světa. To je jeden pohled. Ale alespoň na silničních přechodech může mít tlačítka s placebem také tmavší stranu. Ralf Risser, šéf FACTUM, vídeňský institut, který studuje psychologické faktory v dopravních systémech, se domnívá, že informovanost chodců o jejich existenci a následná nelibost vůči podvodu nyní převažuje nad výhodami. |