Mi amigo no encontró lo que buscaba, y según yo llegué a presumir, consistió en que no buscaba nada, que es precisamente lo mismo que a otros muchos les acontece. Algunas madres, sí, buscaban a sus hijas, y algunos maridos a sus mujeres, pero ni una sola hija buscaba a su madre, ni una sola mujer a su marido. Acaso—decían,—se habrán quedado dormidas entre la confusión en alguna pieza... Es posible—decía yo para mí,—pero no es probable.
Una máscara vino disparada hacia mí.
—¿Eres tú?—me preguntó misteriosamente.
—Yo soy—le respondí seguro de no mentir.
—Conocí el dominó; pero esta noche es imposible; Paquita está ahí; mas el marido se ha empeñado en venir; no sabemos por dónde diantres ha encontrado billetes. ¡Lástima grande! ¡mira tú qué ocasión! Te hemos visto, y no atreviéndose a hablarte ella misma, me envía para decirte que mañana sin falta os veréis en la Sartén... Dominó encarnado y lazos blancos...
—Bien.
—¿Estás?
—No faltaré.
—¿Y tu mujer, hombre?—le decía a un ente rarísimo que se había vestido todo de cuernecitos de abundancia, un dominó negro que llevaba otro igual del brazo.
—Durmiendo estará ahora; por más que he hecho, no he podido decidirla a que venga; no hay otra más enemiga de diversiones.
—Así descansas tú en su virtud; ¿piensas estar aquí toda la noche?
—No, hasta las cuatro.
—Haces bien.
En esto se había alejado el de los cuernecillos, y entreoí estas palabras:
—Nada ha sospechado.
—¿Cómo era posible? Si salí una hora después que él...
—¿A las cuatro ha dicho?
—Sí.
—Tenemos tiempo. ¿Estás segura de la criada?
—No hay cuidado alguno, porque...
Una oleada cortó el hilo de mi curiosidad; las demás palabras del diálogo se confundieron con las repetidas voces de: ¿me conoces? te conozco, etcétera, etc.
¿Pues no parecía estrella mía haber traído esta noche un dominó igual al de todos los amantes, más feliz, por cierto, que Quevedo, que se parecía de noche a cuantos esperaban para pegarles?
—¡Chis! ¡chis! Por fin te encontré—me dijo otra máscara esbelta, asiéndome del brazo, y con su voz tierna y agitada por la esperanza satisfecha. ¿Hace mucho que me buscabas?
—No por cierto, porque no esperaba encontrarte. | Můj přitel nenašel to co hledal ,i když já jsem si byl jistý tim,že ve skutečnosti nehledal nic,tak jak se to stavá mnohým.Ano ,tady opravdu některe matky hledaly svoje dcery ,a někteří manželé svoje ženy,ale ani jedna dcera nehledala svoji matku či manželka svého manžela. ,,Možná,že se spletli a usnuli v některé z místostí,''utěsovali se ,když je nemohli najit. ,,To je možné,ale málo pravděpodobné '',pomyslel jsem si já. Náhle se ke mně přiblízila jedna osoba v masce. ,,Jsi to ty?'',zeptala se tajemně. ,,Ano ,jsem to já.''Ujistil jsem ji ,řikajíc pravdu. ,,Poznala jsem tě,avšak dnes večer to není možné.Paquita je tady,ale i její manžel chtěl za každou cenu přijít,kdo ví po kterych čertech sehnal lístky.Taková škoda!Měli jste opravdu skvělou příležitost!My jsme tě videli,ale ona sama se neodvážila s tebou mluvit a tak mě poslala , atˇ ti vyřídím,že se zitra setkáte Na pánvičce.''...řekla maska s bílými stuhami... ,,Dobře.'' ,,Přijdeš?" ,,Určitě." ,,A tvoje žena?"Obrátila se náhle na podivného človíčka oblečeného do kostýmu,který byl udělán z růžků hojnosti, s jednou černou maskou na očich a druhou v podpaží. ,,Tedˇ spí.Ačkoliv jsem se opravdu snažil,nemohl jsem ji přimět k tomu ,aby prišla.Nenávidí jakoukoliv formu zábavy.´´ ,,Tak aspoň ty si od ní odpočines.Chceš tu zůstat celou noc?" ,,Ne,jenom do čtyř." ,,To děláš dobře." Mezitím človiček v kostýmu z růžku hojnosti odešel a ja jsem zaslechl tyto slova: ,,Nic netuší." ,,Jak je to možné.?Já jsem odešla za hodinu po něm." ,,Řekl,že do čtyř?" ,,Ano." ,,Máme dostatek času.A co služebná?" ,,S tou si nemusíš dělat starosti,protože..." A v tomto okamžiku jsem diky ruchu kolem sebe ztratil zájem o tuto konverzaci,jejíž slova se mísila s ostatnímy hlasy říkajícími:,,Poznáváš mě?Já tě poznávám!"A tak dále a tak dále. Vypadalo to,že se ten večer ke mně žádná krasavice v masce nepříblízí, a že nebudu mit štestí jako ostatni milenci kolem ...Mimochodem ,kolik jich chtělo jit s Quvedem,který byl černý jako noc... ,,Hej,konečne jsem tě našla."zašeptala s upokojenim něžným třesoucim se hlasem štíhlá žena v masce a uchopila mě za ruku.,,Hledáš mě už dlouho?" ,,Po pravde řečeno ne,jelikož jsem ani nedoufal ,že tě najdu." |